Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1416-1510), nejmladší z bratří, byl významným literátem a dvořanem krále Vladislava II. Jagellonského, jakož i cestovatelem a zároveň osobou duchovní. Jeho jméno najdete na průčelí Národního muzea mezi dvaasedmdesáti jmenovkami slavných osobností českých dějin, a bronzovou sochu slavného humanisty dokonce v prvním patře pražského Národního muzea.
Jeho rodištěm je právě Hasištejn. V patnácti letech odchází na studia do severní Itálie, kde získává doktorát kanonického práva. Po návratu se stává královským sekretářem a vyřizuje oficiální i osobní královu korespondenci.
Později Bohuslav vyráží znovu do světa, tentokrát trochu dále, do Středomoří. Navštěvuje Řecko, Sicílii, kde pozoruje v činnosti sopku Etnu, Tunis, Egypt i Sinaj, a především Svatou zemi. Dokonce plánuje odjet do Indie, od čehož nakonec na radu přátel upouští. Za své dobrodružné cestování se mu dostane i přezdívky – „český Odysseus“.
Později usiluje o významné církevní funkce, kandiduje například na místo olomouckého biskupa, leč neúspěšně. Stěhuje se tedy na svůj rodný hrad, kde zakládá soukromou humanistickou školu spolu s jednou z nejrozsáhlejších evropských knihoven tehdejší doby obsahující na osm stovek svazků antické, biblické i krásné literatury v latinském a řeckém jazyce plus jeden hebrejský tisk navíc.
Do dnešních dnů se bohužel dochovala pouze část, za socialismu zkonfiskovaná, dnes opět v majetku roudnické větve Lobkoviců. Případným zájemcům je zpřístupněna na zámku v Nelahozevsi. Sám Bohuslav byl plodným spisovatelem, napsal na pět stovek básní, několik traktátů a velké množství korespondence. Třeba takovou Elegii o nespavosti či O položení Prahy a mravech jejích obyvatel bychom si možná s chutí přečetli i dnes.
Své nezávislé intelektuálské působení si Bohuslav mohl dovolit, neboť byl slušně majetkově zajištěn. Král totiž Hasištejnským udělil právo těžby stříbra a železné rudy na jejich panství. Bohuslav, který se nikdy neoženil ani neměl potomky, ovšem nedbal pouze o duchovno, ale přistavěl také nový palác a celý hrad nechal znovu opevnit.
Zúčastnil se ještě korunovace Ludvíka Jagellonského roku 1509, aby o rok později v necelých 50 letech zemřel. Pohřben je v rodové hrobce v kostele sv. Mikuláše v Přísečnici. Jeho hrob byste však hledali marně, chrám i vesnice byly zbořeny a spolu s Bohuslavem dávno spí pod hladinou přísečnické vodní nádrže.
